Po jejich zradě jsem si vzala Upířího krále

Celine Moretti, posvátná světice upíří rasy, má tu nejvzácnější léčivou krev. Jako dítě zachránila Lorda Sanguiniho a vyrůstala po boku jeho pěti synů. Když byli bratři zakleti do podoby divokých netvorů, Celine obětovala démonovi svůj zrak, aby je zachránila. Bratři před ní poklekli a přísahali jí věčnou ochranu. Démon však varoval: pokud svůj slib poruší, zrak se jí vrátí – a veškerá bolest, kterou jí způsobí, se obrátí proti nim. O několik let později do domu přichází Morgana, poloupíří hybrid. Celine zaslechne, jak se jí pětice mužů posmívá, že je jen slepou přítěží. Zrak se jí zázračně vrátí. Protože netuší, že už vidí, nechají Morganu, aby ji očerňovala a ponižovala, předhodí ji lovcům a vysají její posvátnou krev. Během zatmění Měsíce se pod vlivem falešné zprávy o Morganině smrti rozhodnou Celine zabít. Než však jejich čepele dopadnou, všech pět zrádců se začne měnit v monstra. Celine jim odepře slitování a oznámí, že si bere Luciena Notta – pět set let starého upířího lorda, kterého se bojí celý nadpřirozený svět. Když pak ve svatebních šatech skutečně odejde, zmocní se jich strach. Jako Lady rodu Nottů je nechá na vlastní kůži pocítit věčnou kletbu: nikdy nebyla bezmocnou slepou dívkou. Byla jejich světicí – a tou jedinou, která je mohla zachránit.